Kauza učitelky Bednářové, která se vrací k obvodnímu soudu, nabírá nádech absurdity. Nejen, že nové líčení bude pravděpodobně probíhat až po uzavření mírové smlouvy, ale paní učitelka má být potrestána za šíření „narativu“, který je shodný s „narativem“ našeho hlavního spojence. Trapas. V rychle se měnícím světě přece musíte postupovat tak, že člověka odsoudíte a okamžitě popravíte – než se otočí, co je momentálně oficiální pravdou. Jak je možné, že to ten Rakušan nechápe?
Minimálně stejně zajímavé je sledovat, jak soudci nejvyššího soudu zápasí s elementární logikou. Cituji ze zdůvodnění toho, proč nejvyšší soud zrušil předchozí osvobozující rozsudky.
„Doslova uvedla: ‚Je jenom na zvážení, když tvoje rodina bude žít u sousedů někde, jo? A budou jí tam ubližovat, budou jí tam masakrovat, půjdeš k těm sousedům, nebo nepůjdeš?‘ Na uvedenou otázku totiž zcela zjevně existuje pouze jedna odpověď, ke které žáci mohli dospět.“
Správná odpověď totiž zní: „Moje rodina není ruské impérium a moji sousedi nejsou ukrajinský stát. A pomoc napadené příbuzné není rozpoutání války. Není tedy možné aplikovat na obě situace stejná pravidla.“
Jenže to soudci nejvyššího soudu nevědí. V jejich představě je nejspíš jedinou správnou odpovědí: „Rusové zaútočili právem.“
No, hlavně, že nejsou hloupější než soudci ústavního soudu, kteří v procesu proti Josefu Skálovi dospěli k tomu, že posláním soudu je zabránit zpochybňování těch teorií, které jsou pravdivé bez ohledu na fakta.
Že jsou soudy zpolitizované, na to bychom si snad mohli zvyknout. Konec konců, současný režim není jediný režim v dějinách, ve kterém jsou soudy zpolitizované. Ale ta příšerná hloupost! Oni k tomu ani nedokážou najít rozumně znějící zdůvodnění. Víte, že bývaly časy, kdy se od soudců očekávalo skvělé logické myšlení?
Petr Hampl