Institut Václava Klause

Naše země má dlouhou a pohnutou historii. Neminuly nás žádné dramatické události dějin – náboženské i světové války, cizí okupace, revoluce, totalitní režimy i období demokracie. Přesto se zdá, že jsme v dnešní éře,charakterizované především planým plkáním na sociálních sítích, totálně zhloupli a ztratili jakoukoliv historickou paměť. Zdá se, že neodvratně směřujeme k tomu, zopakovat temné kapitoly minulosti znovu, a v ještě  horší podobě. Prožili […]

Dlouhá desetiletí sleduji – jen o jeden rok mladšího než jsem já – německého novináře Bruno Banduleta. Už je samozřejmě ze svých významných postů dávno „emeritován“, ale to mu umožňuje být nad věcí a neobávat se vyhazovu z práce. V německém týdeníku Junge Freiheit uveřejnil v polovině prosince článek s názvem „Die ukrainische Tragödie“, který je výrazně koncepčnější než

Poslechněte si audiozáznam novoročního vydání pořadu Kupředu do minulosti s Václavem Klausem a Martinou Kociánovou na stránkách Rádia Universum kliknutím SEM. Martina Kociánová: Pane prezidente, přeji vám hezký první den nového roku. Vítejte. Václav Klaus: Děkuji pěkně. Děkuji za pozvání. Martina: Já děkuji za to, že jste ho přijal, a za to, že se se mnou podíváte do nového roku, a zároveň

Je advent. Pro někoho vrchol nákupní horečky, pro někoho festival bukolického kýče, pro někoho chvíle, kde se navzájem potřebujeme tak nějak víc a blíž. Za pár týdnů zdraží teplo, ale to prý teď řešit nebudeme. A když už, tak jedině teplo planetární. O adventu oprašujeme svou víru. Nevěřící člověk neexistuje. Věří každý. Věřit a předpokládat,

Minulý týden jsem cestoval po konferencích v relativně blízké střední Evropě. Viděl jsem spoustu staré dobré Evropy a normálně se chovajících lidí, na straně druhé důkazy toho, že jsme svědky téměř neuvěřitelných věcí. A to nemluvím o České republice. V Německu mi ukazovali krátké internetové video s nadpisem Deutschland Aktuell, jehož poselství zní: „kdo peníze má, z Německa se vystěhovává,

Přestože již uběhlo několik dní od nizozemských parlamentních voleb, a výsledky jsou již dobře známé, zkusme se nad nimi zamyslet z dosud nekomentovaného úhlu pohledu. Vítězem voleb se stala Strana svobodných Geerta Wilderse. Její úspěch ohromil. V nizozemském parlamentu (150 křesel) získal Wilders 37 míst a polepšil si o neuvěřitelných 20 mandátů (ze 17 na 37).